OPTICKÉ ZOBRAZENÍ, OPTICKÉ PŘÍSTROJE

 

 

 

Zpět na obsah

Pojmy

Zákon odrazu

Zákon lomu

Zobrazování pomocí zrcadel

Přehled vlastností obrazů vzhledem k tvaru zrcadla a poloze předmětu

Zobrazování pomocí čoček

Přehled vlastností obrazů vzhledem k tvaru čočky a poloze předmětu

Optické přístroje

Oko - optická soustava

 

Optika je část fyziky, která zkoumá podstatu světla a zákonitosti světelných jevů, které vznikají při šíření světla a při vzájemném působení světla a látky.

 

Světlo je elektromagnetické vlnění určitých vlnových délek – frekvence 390 – 760 nm. Na tyto vlnové délky je citlivé oko. Šíří se v optickém prostředí. Ve vakuu se šíří rychlostí 3 × 108 m/s, v látkovém prostředí je rychlost světla menší. Od zdroje se šíří v kulových vlnoplochách. Ve velké vzdálenosti lze považovat kulové plochy za rovinné.

 

Světelný paprsek je přímka kolmá na vlnoplochu, udává směr šíření ve stejnorodém optickém prostředí. Ve stejnorodém optickém prostředí se světlo šíří přímočaře.

 

Zdroj světla      přirozený: slunce, oheň, hvězdy

                          umělé: žárovka, zářivka, výbojka, laser

   –   chromatické: složené ze světla více vlnových délek, např. bílé světlo (složené ze sedmi barev)

      monochromatické: 1 vlnová délka - laser

 

Optické zobrazení je zobrazení předmětů vytvářením obrazů na základě zákonů optiky. Pomocí optické soustavy získáváme obrazy tím, že ke každému předmětu přiřadíme obraz díky zobrazovací soustavě, která je řízena buď zákonem odrazu, nebo zákonem lomu.

 

Zobrazovací optická soustava je soubor optických prostředí ohraničených optickými plochami, kterými je realizováno optické zobrazení. Je to souhrn rozhraní, na nichž se mění odrazem nebo lomem směr paprsků vycházejících z předmětu.

 

Předmět je zobrazovaný objekt, z jehož jednotlivých bodů vycházejí svazky jednotlivých paprsků, které vstupují do zobrazovací soustavy. Od předmětu se paprsky částečně odrážejí a částečně pronikají.

 

Obraz je objekt tvořený množinou bodů, v nichž se skutečně nebo zdánlivě protínají paprsky vycházející z jednotlivých bodů zobrazovaného předmětu.

 

Skutečný (reálný) obraz – vzniká, pokud optická soustava vytváří sbíhavý svazek paprsků (paprsky se za soustavou protínají) a tento obraz lze zachytit na stínítku.

 

Neskutečný (zdánlivý) obraz – optická soustava vytváří rozbíhavý svazek paprsků, které se zdánlivě protínají před soustavou a zde vytvářejí neskutečný obraz, který nelze zachytit na stínítku.

 

Předmětový prostor – prostor před optickou soustavou (většinou vlevo), ve kterém se nachází předmět.

 

Obrazový prostor – prostor za optickou soustavou (většinou vpravo), v němž může ležet obraz předmětu.

 

Optické zobrazování je založeno na jednoduchých obecných principech paprskové optiky :

1.      přímočaré šíření světla – světlo se šíří přímočaře v homogenním optickém prostředí, šíří se v rovnoběžných, rozbíhavých nebo sbíhavých svazcích světelných paprsků.

2.      zákon odrazu – odraz světla nastane, když světelný paprsek dopadá na rozhraní světelných prostředí a do druhého všechno nebo část světla nemůže proniknout.

Světlo dopadá pod úhlem dopadu a, který paprsek svírá s kolmicí dopadu k, vztyčenou v místě dopadu O na rozhraní optických prostředí. V případě, že rozhraní není tvořeno rovinnou plochou, uvažujeme o kolmici na tečnou rovinu, v místě dopadu světelného paprsku. Paprsek dopadajícího světla a kolmice dopadu leží v rovině, kterou nazýváme rovina dopadu. Odražené světlo se šíří od rozhraní ve směru určeném odraženým paprskem, ten svírá s kolmicí dopadu úhel odrazu a´. Velikost úhlu odrazu a´ se rovná velikosti úhlu dopadu a. Odražený paprsek leží v rovině dopadu. Zobrazování odrazem docílíme pomocí zrcadel.

 

3.      zákon lomu – lom světla nastane když světelný paprsek prochází do druhého prostředí.

Světlo dopadá na rozhraní do bodu dopadu O. Rovinu, na které se světlo láme, určuje rozhraní, pokud je rovné, popř. tečná rovina k rozhraní v bodě O, pokud je zakřivené. Kolmice k této tečné rovině se nazývá kolmice dopadu (k). Paprsek dopadajícího světla a kolmice dopadu leží v rovině, kterou nazýváme rovina dopadu. Lomený paprsek směřuje z bodu O druhým prostředím pod úhlem b a leží v rovině dopadu. I úhel lomu se měří od kolmice dopadu. Matematicky je zákon lomu vyjádřen vztahem

(n1 je index lomu prostředí, kterým paprsek prochází, než dojde k lomu, n2 index lomu prostředí, do kterého paprsek prochází; index lomu n je poměr rychlosti světla ve vakuu a rychlosti světla v daném  prostředí n = c/v). Podle zákona lomu nastává při přechodu světla z opticky řidšího do opticky hustšího lom světla ke kolmici (b < a) a při přechodu z opticky hustšího prostředí do opticky řidšího prostředí nastává lom od kolmice (b > a). Při lomu od kolmice může dojít k tzv. úplnému odrazu. Zobrazování pomocí lomu se využívá u čoček.

 

4.      nezávislost chodu světelných paprsků – při odrazu a lomu světla platí, že dopadající a odražený, dopadající a lomený paprsek můžeme vzájemně zaměnit. Světlo dopadající na rozhraní pod úhlem odrazu se odráží pod úhlem dopadu. Tento poznatek o záměnnosti chodu paprsků neplatí pouze pro odraz a lom světla, ale je obecným zákonem paprskové optiky.

 

Zobrazování pomocí zrcadel – využívá zákona odrazu

Zobrazovat můžeme pomocí:

a)      rovinného zrcadla

b)      kulového zrcadla:

1.      dutého

2.      vypuklého

Předmětový i obrazový prostor jsou v prostoru před zrcadlem, tzn. skutečný obraz se vytváří před zrcadlem, zdánlivý za ním.

Zobrazení rovinným zrcadlem

Obraz jím vytvořený je vždy zdánlivý, přímý a má stejnou velikost jako předmět. Obraz je souměrný s předmětem podle roviny zrcadla a stranově převrácený.

Zobrazování kulovými zrcadly

Pro zobrazení těmito zrcadly má zvláštní význam přímka procházející středem křivosti C a vrcholem V zrcadla. Nazývá se optická osa zrcadla, vzdálenost  je poloměr křivosti zrcadla. Nejvýznamnější paprsky jsou: procházející středem křivosti C a ohniskem F a rovnoběžné s optickou osou. Paprsky, které procházejí středem křivosti C, dopadají na zrcadlo kolmo a odrážejí se zpět do bodu C. Paprsky, které procházejí ohniskem F, se odrážejí do paprsků rovnoběžných s optickou osou zrcadla a naopak paprsky rovnoběžné s optickou osou se odrážejí do ohniska. Vzdálenost ohniska F od vrcholu kulového zrcadla V je ohnisková vzdálenost f: .

Zobrazovací rovnice kulového zrcadla:

a – je předmětová vzdálenost, – je obrazová vzdálenost

Znaménková dohoda:

a     – má vždy kladnou hodnotu

   – má kladnou hodnotu před zrcadlem (skutečný obraz), zápornou za ním (zdánlivý obraz)

r,f   – duté zrcadlo – kladné hodnoty

       – vypuklé zrcadlo – záporné hodnoty

Zobrazení vypuklým zracdlem, předmět je ve vzdálenosti a > r, obraz je skutečný, převrácený, zmenšený. y – výška předmětu, C – optický střed zrcadla, F – ohnisko zrcadla,          V – vrchol kulové plochy zrcadla, a – vzdálenost předmětu od vrcholu zrcadla, – vzdálenost obrazu od vrcholu zrcadla, - výška obrazu

        

 

Zvětšení Z je určeno vztahem

.

Pro zobrazování kulovým zrcadlem platí tyto zákonitosti:

zrcadlo

a

Z

½Z½

vlastnosti obrazu

 

 

duté

a < f

a´ < 0

Z > 0

½Z½ > 1

zvětšený, přímý, zdánlivý

a = f

obraz je v nekonečnu

r > a > f

a´ > 0

Z < 0

½Z½ > 1

zvětšený, převrácený, skutečný

a = r

a´ > 0

Z < 0

½Z½ = 1

stejně velký, převrácený, skutečný

a > r

a´ > 0

Z < 0

½Z½ < 1

zmenšený, převrácený, skutečný

vypuklé

¥ > a > 0

a´ < 0

Z > 0

½Z½ < 1

zmenšený, přímý, zdánlivý

 

Zobrazování pomocí čoček – využívá zákona lomu

Čočky – jsou to skleněné útvary, které se skládají z kulových ploch. Čočky dělíme na dvě hlavní skupiny: spojky = konvexní čočky (po průchodu čočkou se paprsky sbíhají) a rozptylky = konkávní čočky (po průchodu čočkou se paprsky rozbíhají).

Předmětový a obrazový prostor je na opačných stranách čočky, tzn. skutečný obraz se vytvoří za čočkou, zdánlivý v té části prostoru, kde je předmět.

 

Druhy čoček:

1. spojky: a) dvojvypuklá, b) ploskovypuklá, c) dutovypuklá;

2. rozptylky: d) dvojdutá, e) ploskodutá, f) vypuklodutá

 

 

 Pro zobrazování čočkami se používají opět tři významné paprsky:

1.    paprsek rovnoběžný s optickou osou se láme u spojky do obrazového ohniska F´, u rozptylky od něj (prodloužený paprsek prochází ohniskem F´ (na obou obrázcích paprsek č. 1)

2.    paprsek procházející optickým středem nemění svůj směr (na obrázku vlevo paprsek č. 2, vpravo č. 3)

3.    paprsek, který u spojky prochází předmětovým ohniskem F a u rozptylky směřuje do předmětového ohniska F, se láme rovnoběžně s optickou osou (na obrázku vlevo paprsek č. 3, vpravo č. 2)

        

Čočka má svůj optický střed O, její kulové plochy mají vrcholy V1 a V2. Tyto tři body leží na optické ose. Optické vlastnosti udává vztah:

,

j – optická mohutnost čočky ([j] = D = m–1 – dioptrie), f – ohnisková vzdálenost čočky, n2 – index lomu čočky, n1 – index lomu prostředí, r1 – poloměr kulové plochy čočky s vrcholem v předmětovém prostoru, r2 – poloměr kulové plochy čočky s vrcholem v obrazovém prostoru.

Znaménková konvence:

Poloměry křivostí r jsou kladné u vypuklých ploch a záporné u ploch dutých, hodnota a je kladná před čočkou a hodnota je kladná za čočkou. (pro rovnou plochu je r = ¥)

Je-li n2 > n1, pak je čočka opticky hustší než okolní prostředí a f > 0 pro spojku a f < 0 pro rozptylku. Pokud je čočka opticky řidší, chová se spojka jako rozptylka a naopak.

Pro čočku platí obdobné vztahy jako pro zrcadlo →

Pro zobrazování čočkami platí tyto zákonitosti:

čočka

a

Z

½Z½

vlastnosti obrazu

 

 

spojka

a < f

a‘ < 0

Z > 0

½Z½ > 1

zvětšený, přímý, zdánlivý

a = f

® ¥

obraz je v nekonečnu

f < a < 2f

a´ > 0

Z < 0

½Z½ > 1

zvětšený, převrácený, skutečný

a = 2f

a´ > 0

Z < 0

½Z½ = 1

stejně velký, převrácený, skutečný

a > 2f

a´ > 0

Z < 0

½Z½ < 1

zmenšený, převrácený, skutečný

rozptylka

¥ > a > 0

a´ < 0

Z > 0

½Z½ < 1

zmenšený, přímý, zdánlivý

 

Čočky mají barevnou a otvorovou vadu (aberaci). Otvorová vada způsobuje, že paprsky se lámou už před ohnisko a obraz není ostrý. Barevná vada je způsobena tím, že velikost úhlu lomu závisí na vlnové délce světla. Odchylky lze odstranit vhodnými kombinacemi čoček. Takové soustavy čoček, které mají korigovanou otvorovou vadu, se nazývají aplanáty a ty, které mají korigovanou barevnou vadu, se nazývají achromáty.

 

OPTICKÉ PŘÍSTROJE

Všechny optické přístroje využívají chodu světelných paprsků, zákona odrazu a zákona lomu.

Objektiv, okulár : soustavy čoček, chovají se jako spojka, nebo rozptylka. Všechny čočky mají stejnou optickou osu, soustava má korigovanou barevnou a otvorovou vadu. Objektiv se používá u předmětu, okulárem pozorujeme.

Teleobjektiv – má velkou ohniskovou vzdálenost – používá se na focení zdálky

Transfokátor – změna ohniskové vzdálenosti (přibližování, zoom)

 

Optické přístroje slouží k:

1.    zachycování  obrazů

2.    k přenosu obrazů

3.    k zvětšování zorného úhlu

 

1. Fotografický přístroj – objektiv + závěrka + místo na film

Obraz vzniká v ohniskové rovině. Vytváří se obraz zmenšený, skutečný, převrácený. Závěrka slouží k tomu, aby na film dopadalo světlo jen po určitou dobu (od záběrů dlouhých jen 1/1000 s až po záběry zvláštních funkcí: B – při zmáčknutí se objektiv otevře, při puštění se zavře, T – při zmáčknutí se otevře, při druhém se zavírá). Clona – slouží pro zaostřování (mění se jí velikost otvoru, kterým se propouští světlo, pokud je otvor menší, vzniká celkově ostřejší obraz) – ovlivňuje hloubku ostrosti, čím je větší, tím výraznější a ostřejší jsou fotografie. Film – dříve byl ze slídy, nyní je z PVC, na něm je nanesena tenká vrstva, která je velmi citlivá na světlo – většinou obsahuje soli stříbra. Vyvolání a ustálení filmu – po usušení nám vznikne negativ, ten se dává do dalšího optického přístroje a vytvoří se pozitiv. Posun filmu se nazývá perforace.

Filmová kamera – využívá nedokonalosti našeho oka, vjem na našem oku zůstává desetinu sekundy, proto se snímá a později promítne 24 snímků za sekundu. Vzniká iluze nepřerušovaného pohybu

2. Diaprojektor – promítání průhledných obrázků – promítačka

Epiprojektor – slouží k promítání neprůhledných obrázků, musí být úplná tma

Promítací přístroj – v kinech – když se promítá, obraz se nesmí posunovat tak jako film, proto se při posuvu zavírá objektiv clonou. Promítá se 24 obrázků za sekundu. Pro dobrý obraz se u nich musí používat silný světelný zdroj – silné výbojky.

3. Lupa – vytváří obraz přímý, zdánlivý, zvětšený; zvětšení je 12x – 16x, používá se při montážích drobných zařízení, předmět se umisťuje mezi vrchol a ohnisko

Mikroskop – používá se u předmětů, které jsou velmi malé a blízko sebe, skládá se z objektivu a okuláru, zvětšení je max. 2500x – je to dáno vlastnostmi světla (při tak malých předmětech už dojde k ohybu světla)

Objektiv je čočka spojka – obraz přímý, převrácený, zvětšený, obraz se pozoruje okulárem – lupa – obraz zdánlivý, zvětšený, přímý. Vzdálenost mezi objektivem a okulárem se nazývá optický interval. Tubus – trubička, která spojuje okulár a objektiv. Zvětšení mikroskopu je dané součinem zvětšení objektivu a okuláru. Elektronové mikroskopy – zvětšení až 30000x (svazek elektronů), iontové mikroskopy – zvětšení 200000x –          600000x (svazek iontů)

Dalekohled – používá se ke zvětšování předmětů, které jsou velké, ale vzdálené. Skládá se z objektivu a okuláru. Zvětšení je dáno poměrem ohniskové vzdálenosti.

Čočka – využívá lom = refraxe – refraktory – zákon lomu

Zrcadlo – využívá odraz = reflexe – reflektory – zákon odrazu

Refraktory :

a)    objektiv a okulár jsou spojky – obraz zvětšený, převrácený, skutečný, lze do něj umístit i záměrný kříž – Keplerův dalekohled – nevýhodou je, že je dlouhý a obraz je převrácený. K obrácení obrazu se používá hranolů.

b)   Galileův dalekohled, objektiv je čočka spojka, okulár čočka rozptylka, používá se jako divadelní kukátko

Reflektory – používají se v astronomii, triedr – obyčejný dalekohled

 

Oko – optická soustava

Vytváří obraz přímý, převrácený, zmenšený, tvoří se v ohniskové rovině na sítnici.

Optická soustava je tvořena čočkou spojkou, optická mohutnost je od 50 dioptrií víc. Oční čočka má proměnlivou ohniskovou vzdálenost – akomodace čočky. Vady oka : krátkozrakost – obraz se vytváří před sítnicí – koriguje se čočkou rozptylkou, dalekozrakost – obraz se vytváří za sítnicí – koriguje se čočkou spojkou. 

Ke vzniku obrazu musí do oka přicházet více světla. Tyčinky regulují příchod světla do oka, pokud člověk ztratí tyčinky = šeroslepost, čípky – reagují na barvu, při ztrátě čípků = barvoslepost. Konvenční vzdálenost je 25 – 30 cm (když v této vzdálenosti pozorujeme předmět, naše oči se nejméně namáhají). Blízký bod – ta nejkratší vzdálenost, kdy ještě bod vidíme ostře (6 – 8 cm). Daleký bod – pro zdravé oko v nekonečnu – horizont – tam, kde se protíná obloha se zemí.

 

Zpět na začátek

Zpět na obsah

Zpět na hlavní stránku